Program
O NoDu
#divadlo #hudba #galerie #kavárna #vernisáž #přednášky #studio #ostatní #free mondays

Milan Mikuláštík: K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette

V nejnovějším projektu K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette Milan Mikuláštík vytváří fitkivní hru na muzeum. Mikuláštík se ptá po pravěkých kořenech sochařství, které dává do souvislosti s modernistickým konceptem "muzea", "sběratelství", "kolekcí" a "kurátorování sbírek" a porovnává je v rámci osobního kontextu obsesivního a impulsivního sbírání dětských vojáčků. Výstava tematizuje hranici mezi kurátorskou a uměleckou praxí, zkoumá nástroje institucionální prezentace artefaktů a snaží se s jistou fiktivní autoritou podat historický exkurz do dějin sochařství. Milan Mikuláštík (1975) je intermediální umělec a kurátor žijící v Praze. Od roku 1995 je členem umělecké dvojice MINA, od roku 2003 členem umělecko-hudebního kolektivu Guma Guar. Od roku 1995 působí aktivně také jako sólový umělec. Od počátku nového milénia působil jako nezávislý kurátor, od roku 2008 až dosud s profiluje jako kurátor profesionální, který dříve vedl Galerii NoD. Aktuálně již 11 aktivně provozuje program Galerii NTK. Mikuláštíkova sólová umělecká tvorba se pohybuje na pomezí konceptuálních sebereflexivních her, často s využitím strategie readymadu, apropriace a sociálně angažovaného umění. Řada realizací spadá do oblasti institucionální kritiky, s důrazem na místní i kontextovou specifičnost díla.

TŘI HETERÁNI / Divadlo MASO

Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí / mecenášská premiéra

Nově chystaná inscenace Oidipussy zraje díky pandemii už několik let jako víno. Premiéra byla několikrát odsunuta, ale 5.…

HODNÍ CHLAPCI / 11:55

Kolik agrese a puzení k násilnému chování v sobě musíme potlačit, abychom se stali „kultivovanými“…

PKF - Prague Philharmonia / Polská moderní škola: Penderecki, Górecki, Krauze

Program Henryk Górecki For you, Anne-Lill pro flétnu a klavír op. 58 (1956) Krzysztof Penderecki Der unterbrochene Gedanke pro smyčcov…

VOVA / A. Fixová & spol.

Svědectví často zapomínaných událostí dvaadvacetileté vlády "ďádi Vovy" Putina. Happening…

OIDIPUSSY / Maso Krůtí

ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…

MĚSTEČKO PALERMO USÍNÁ / Janek & Natálka & kol.

Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…

Přihlaste se do newsletteru

en

PETER WATKINS: Mother Tongue

Kurátor: Pavel Kubesa
26. 1. - 20. 2. 2022
Opening: 25. 1. 2022, 19:00 

Více ZDE.

Zdarma

Výstava Mother Tongue (Mateřsky jazyk) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.

V dřívějším díle The Unforgetting vytvořil z jiných archivních předmětů specifická zátiší vyznačující se téměř forenzní precizností. Výstava Mother Tongue však žádné fotografie v tradičním slova smyslu neobsahuje. Ve svém nejnovějším počinu Watkins ustupuje od fotoaparátu a prezentuje audio-vizuální instalaci, ve které nechává zaznívat matčin hlas v její rodné němčině vedle toho svého.

Vystavené velkoformátové tisky a reprodukce matčiných ručně psaných sešitů, těsnopisů a básní, které si psala, a audiokazet, na které se nahrávala při procvičování anglické gramatiky, pak byly pořízeny na skeneru. Na rozdíl od fotoaparátu, který vytváří obraz zaostřením světla procházejícího skrze otvor, skenery fungují tak, že osvěcují objekt a pomocí zrcadel nasměrují jeho odraz na fotocitlivý sensor. Pokud je fotografický obraz stopou, naskenovaný obraz je jakýmsi nekonečným odkládáním – abstrakcí s přízračností dvojníka. Pozoruhodné je také téma nepřeložitelnosti, která obrazy spojuje – kódovaná sdělení, abstrakce a zevnějšky, které neodhalují nic ze svého obsahu. Ačkoli se tyto obrazy podobají samotným předmětům, nejsou to dokumenty, ale metafory nepřítomnosti a ztráty.

Pro Watkinse je zde důležitý moment intertextuality a povahy jazyka samotného, na které nahlíží skrze odkrývání své vlastní osobní historie. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumal nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo.

 

 

Peter Watkins (1984) je britský umělec žijící a pracující od roku 2019 v Praze. Ve své dlouhodobé kontinuální práci zaměřené na autobiografické motivy zkoumá témata jako je „ztráta“, trauma či osobní i kolektivní historie. Watkinsovo dílo se věnuje tématu archivace a různých forem paměti. Ve své aktuální umělecké praxi tematizuje způsoby, jakými se prostřednictvím procesu pamatování uchovávají či ztrácejí naše osobní historie. Pracuje především s médiem klasické analogové fotografie, kterou však zařazuje do intermediálního kontextu a probádává tak i hranice mezi jednotlivými uměleckými médii. Do svých výstavních instalací začleňuje sochařské a prostorové elementy, současně ale ponechává ve svých projektech prostor pro textuální intervence, které vychází z jeho zájmu o autorské psaní a kritický výzkum. Za svou praxi obdržel řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách jako je Victoria and Albert Museum (UK) či Museum Winterthur (CH).