Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Každá se nakonec dočká svýho Kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si…
Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…
Loutková inscenace plná vody pro děti od 2 let a jejich rodiče. Až půjdeš k řece, zadívej se kolem sebe. Řeka je živel, řeka je…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Jaký je vztah heterosexuálního muže ke svému penisu? Co nutí chlapečky chovat se jak kokoti a ze všeho si ustří…
Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…
Přijďte si zahrát největší rozšíření klasické táborové hry "městečko Palermo" v&scaron…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
<p>Milan Mikuláštík, umělec, kurátor Galerie NTK a bývalý kurátor Galerie NoD, provede performativním stylem svou aktální a končící výstavou <strong><em>K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette</em></strong>, která se s odkazem na současný geopolitický kontext nečekaně a neplánovaně stala až příliš aktuální. Mikuláštíkova "hra na muzeum" tak možná nejednoho zamrazí!</p> <p>---</p> <p>V nejnovějším projektu "K základům skulptury & Instant Museum of Tiny Statuette" Milan Mikuláštík vytváří fitkivní hru na muzeum. Mikuláštík se ptá po pravěkých kořenech sochařství, které dává do souvislosti s modernistickým konceptem "muzea", "sběratelství", "kolekcí" a "kurátorování sbírek" a porovnává je v rámci osobního kontextu obsesivního a impulsivního sbírání dětských vojáčků. Výstava tematizuje hranici mezi kurátorskou a uměleckou praxí, zkoumá nástroje institucionální prezentace artefaktů a snaží se s jistou fiktivní autoritou podat historický exkurz do dějin sochařství.</p>
<p>Výstava OFF-SIDE umělkyně Mileny Dopitové představuje nejnovější objektová díla, která prostřednictvím symbolů sportovního prostředí a prostoru domova tematizují jednoduchou abstrahující formou archetypální prožitky člověka současnosti 21. století.</p> <p>"Celý život něco chytáme, neustále musíme čelit ranám, ale současně jsme vůči vnějšímu prostředí uzavření, neprostupní. Jsme soustavou branek, zaklíněných hermeticky do sebe samých, ale přesto nejsme branky prázdné."</p> <p>Milena Dopitová (*1963, Šternberk) je konceptuální umělkyně, která od začátku devadesátých let mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně - členka - se podílela na aktivitách skupiny Pondělí (spolu s Pavlem Humhalem, Petrem Lysáčkem, Petrem Zubkem, Michalem Nesázalem a Petrem Písaříkem). Její díla byla prezentována na výstavách v České republice i v zahraničí: GHMP, Moravská galerie v Brně, Brooklyn Museum (New York), Akademii der Künste (Berlín), Galerie Display (Praha), The Whitechapel Art Gallery (Londýn), Polansky Gallery (Praha), Museum of Contemporary Art (Helsinki), Artists Space (New York), Aperto, XLV. Venice Biennial (Benátky), a další. Kromě dalších ocenění získala Dopitová za své dílo v roce 2011 cenu Michala Ranného.</p>
<p>Vážení přátelé umění,</p> <p>přijměte pozvání na dernisáž probíhající výstavy MARIE & VALENTÝNA, která proběhne 27. 3. 2022 od 19:00 v Galerii NoD.</p> <p>Výstava Marie & Valentýna je kolaborativní projekt vizuálních umělkyň Marie Lukáčové a Valentýny Janů, který rozvíjí možnosti vzájemných podobností jejich formálních a koncepčních přístupů. Umělecké výstupy obou autorek paralelně odkazují k problematice feminismu, emancipace, ekologie a dalších společensko-kritickým tématům. Zpracování jejich témat velmi často přebírá atributy popkulturní vizuality. I přesto, že každá z umělkyň pracuje se svými specifickými výrazovými prostředky jako jsou tanec, hudba, rap či 3D animace, společným jmenovatelem jejich práce je medium videa, které převládá umělecké praxi obou. Symbióza těchto přístupů tak slibuje podmanivý a silný zážitek audiovizuálního charakteru.</p> <p>Centrálním dílem výstavy je dvoukanálová videoinstalace autorského uměleckého filmu. Snímek rozvíjí žánr hudebního videoklipu, prostředitcvím kterého umělkyně rozehrávají emancipační rétoriku, spočívající ve verbální deklaraci, obrazové kompozici, animaci, choreografii a autorském hudebním tracku. Zmiňované popkulturní tendence výstavy Marie Lukáčové a Valentýny Janů odkazují na čtení a zpětné zobrazení pohybu, tance a těl, které skrze skupinovou choreografii demonstrují nezřízený empowerment. Hudební film je přímo inspirován estetikou i náměty MTV videoklipů z přelomu milénia, ke kterým se obě autorky spontánně navrací a společně se tak pokouší redefinovat jejich obsah.</p>
<p>Výstava <strong><em>Marie & Valentýna </em></strong>je kolaborativní projekt vizuálních umělkyň Marie Lukáčové a Valentýny Janů, který rozvíjí možnosti vzájemných podobností jejich formálních a koncepčních přístupů. Umělecké výstupy obou autorek paralelně odkazují k problematice feminismu, emancipace, ekologie a dalších společensko-kritickým tématům. Zpracování jejich témat velmi často přebírá atributy popkulturní vizuality. I přesto, že každá z umělkyň pracuje se svými specifickými výrazovými prostředky jako jsou tanec, hudba, rap či 3D animace, společným jmenovatelem jejich práce je medium videa, které převládá umělecké praxi obou. Symbióza těchto přístupů tak slibuje podmanivý a silný zážitek audiovizuálního charakteru.</p> <p>Centrálním dílem výstavy bude dvoukanálová videoinstalace autorského uměleckého filmu. Snímek rozvíjí žánr hudebního videoklipu, prostředitcvím kterého umělkyně rozehrávají emancipační rétoriku, spočívající ve verbální deklaraci, obrazové kompozici, animaci, choreografii a autorském hudebním tracku. Zmiňované popkulturní tendence výstavy Marie Lukáčové a Valentýny Janů odkazují na čtení a zpětné zobrazení pohybu, tance a těl, které skrze skupinovou choreografii demonstrují nezřízený empowerment. Hudební film je přímo inspirován estetikou i náměty MTV videoklipů z přelomu milénia, ke kterým se obě autorky spontánně navrací a společně se tak pokouší redefinovat jejich obsah.</p>
<p>Vážení přátelé umění, přijměte pozvání na <strong>komentovanou prohlídku výstavy britského umělce Petera Watkinse “Mother Tongue”</strong>, v rámci které vás výstavou provede sám umělec a kurátor výstavy Pavel Kubesa. Guided tour proběhne ve čtvrtek <strong>17. 2. 2022 od 19:00 v prostorách Galerie NoD</strong>.</p> <p>Výstava Mother Tongue (Mateřsky jazyk) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.</p>
<p>Výstava <strong><em>Mother Tongue</em></strong> (<em>Mateřsky jazyk</em>) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.</p> <p>V dřívějším díle <em>The Unforgetting</em> vytvořil z jiných archivních předmětů specifická zátiší vyznačující se téměř forenzní precizností. Výstava <strong><em>Mother Tongue</em></strong> však žádné fotografie v tradičním slova smyslu neobsahuje. Ve svém nejnovějším počinu Watkins ustupuje od fotoaparátu a prezentuje audio-vizuální instalaci, ve které nechává zaznívat matčin hlas v její rodné němčině vedle toho svého.</p> <p>Vystavené velkoformátové tisky a reprodukce matčiných ručně psaných sešitů, těsnopisů a básní, které si psala, a audiokazet, na které se nahrávala při procvičování anglické gramatiky, pak byly pořízeny na skeneru. Na rozdíl od fotoaparátu, který vytváří obraz zaostřením světla procházejícího skrze otvor, skenery fungují tak, že osvěcují objekt a pomocí zrcadel nasměrují jeho odraz na fotocitlivý sensor. Pokud je fotografický obraz stopou, naskenovaný obraz je jakýmsi nekonečným odkládáním – abstrakcí s přízračností dvojníka. Pozoruhodné je také téma nepřeložitelnosti, která obrazy spojuje – kódovaná sdělení, abstrakce a zevnějšky, které neodhalují nic ze svého obsahu. Ačkoli se tyto obrazy podobají samotným předmětům, nejsou to dokumenty, ale metafory nepřítomnosti a ztráty.</p> <p>Pro Watkinse je zde důležitý moment intertextuality a povahy jazyka samotného, na které nahlíží skrze odkrývání své vlastní osobní historie. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumal nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo.</p> <p> </p> <p> </p>