Julius Reichel: Death Row / 16. 3. 2014 / All Time High

Vzhůru! Ku souhvězdí Julia!

Death Row
“Jsem stahanej. Už nechci být pořád sám jako vrabec v dešti. Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řek kam jdeme, odkud a proč. Unavuje mě jak jsou teď lidi na sebe zlý. Taky mám dost bolesti světa, kterou cejtím…, každej den. Je jí hrozně moc. Jsem unavenej z každé situace, kdy chci pomoct, ale nemůžu. Jsem unavenej z toho, že jsem ve tmě.
(…)
Je něco, co by jsi chtěl?
Ještě nikdy jsem neviděl film.”
- S. King, Zelená míle

Stát přece není bůh. Nemá právo brát, co už nemůže nikdy vrátit.“
- A. P. Čechov, Sázka

Příběh Andromedy
Na figurálních mapách hvězdné oblohy bývá Andromeda, dcera Kéfea a Kassiopeie, přikována ke skále jako oběť mořské obludě. Byl to trest za urážku bohů, kterého se Kassiopeia dopustila vychloubáním, že princezna je krásnější než mořské nymfy, dcery Neptunovy. Odvážný Perseus, syn Dia a Danaé, po boji s Gorgonami a s uříznutou hlavou Medúsy zachránil Andromedu ze spárů mořské nestvůry a společně se jako žena a muž stali vládci posvátné říše.

Vesmír, souhvězdí, bohové, politika, znamení, to vše skrývá Andromedin příběh. Přidejme „kosmický genom“, představy o kvantových strukturách, síť, kulturní pop či různé „krypto-fenomény“, historie panovnických rodů či značení speciálních bojových jednotek. Nezapomeňme na aromatické koření jako jsou dokumenty o heroinové závislosti, tramping a koupání ve Vltavě za silného větru. Vezměme jednu, dvě až tři z těchto ingrediencí a s nedbalou elegancí je servírujme jako čerstvý letní „salát“. Pro dnešek na MANU zapomeňme.

Julius Reichel v hloubkově oddělených plánech vrství na sebe libovolně až tři různé vizuální systémy a načrtnutá témata. Základním backgroundem malby jsou jakési elementární mikroskopické modely hmoty či améb, vesmírné DNA, které se vznáší nad již neidentifikovatelným silovým polem, cyklickým tokem základních stavebních bitů světa a zkušenosti. V některých obrazech na tuto podmalbu aplikuje někdy lineárně pojaté, ale častěji až v kubisticky analyzující perspektivě vyvedené malby postav připomínající piktogramy maysko-aztéckých mytologických figur či tváří mýtických postav. V eventuálně třetí, nejsvrchnější rovině obrazu promalovává různé předmětné symboly, heraldické znaky či loga luxusních lifestylových značek. Různé druhy „orlic“ ve státních znacích Habsburků, německých říší a carského Ruska, zednářský úhelník a kružítko či holubice papeže Benedikta stojí vedle znaku rublu, litecoinu, loga Luis Vuitton či Ferrari. Darth Vader se v různých obrazech prolíná jednotlivými plány, batmanovský znak propůjčuje vizuál ruským výsadkářským jednotkám. Jsou to témata, která právě „nosíme na triku“: šaty dělaj člověka.

U jednoho obrazu se zastavujeme. Julius přichází k obrazu, jehož nejvýraznějším motivem je znak alchymistů. Pro alchymisty jsou vizuální symboly nástrojem zpřítomnění žádaného prototypu, který zastupují, jsou jeho skutečnou přítomností tady a teď. Julius ukazuje na střed, na náznak prázdného čtverce a říká: „A tady mají být vkresleny ještě linie souhvězdí, to ale nyní nevidíme.“ Je zřejmé, že se jedná o malířskou licenci, ale i tak nás napadá: co kdyby Perseus otálel a my navždy přišli o jedno z Ptolemaiových souhvězdí noční oblohy? Vzpomínáme na to, co říkal Czeslav Milosz: „Minulost dostává význam tím, co se rozhodneme udělat dnes.“

16. 3. 2014
„Dne 16. března se na Krymu uskutečnilo referendum, konalo se v plném souladu s demokratickými postupy a mezinárodně-právními normami. (...)
Miliony Rusů šly spát v jedné zemi a probudily se v zahraničí…“
- V. Putin, Krymský projev

Post-Fake
Po první třetině to s Pravdou a Láskou nevypadá růžově. Zažíváme krizi obrany způsobenou agresivními výpady turbokapitalismu a krajních forem neoliberální centralistické ekonomie, zánikem reálných politických programů a privatizací veřejného prostoru médií a informací. Zdá se ale, že existuje strategie, jak se s rozestavěním „post-truth society“ či post-faktuální éry vypořádat.

Juliovy malby ve své vrstevnatosti totiž modelují „alternativní způsob myšlení“, takový, který Deleuze s Guattarim nazvali „rizom“ a postavili jej oproti tradičnímu „kořenovému“/„arborescentnímu“ myšlenkovému schématu založeném na dichotomiích subjekt-objekt, centrum-periferie a lineární rozvětvující se hierarchické struktuře.

Vrstevnatost maleb, kladoucí vedle sebe historická a ahistorická témata, symboly a mytologie, pop a bolest, otevírá mezi jednotlivými plány ideový prostor multidisciplinární spekulace. Pečlivým bádáním a odvážnými jazykovými hrami můžeme nahlédnout zajímavé nečekané průhledy těmito rovinami, přijít s novým, decentralizovaným uchopením vztahů a problémů, poznáním variací. Možná že tak diskreditujeme „fake“ coby zákeřný apendix centralizované struktury vědění.

S multiplicitní asambláží pohledů porážíme taktiku post-faktuální éry a prototypujeme strategii doby post-faketuální. Digitální binární text nahradila analogová spojitá mapa, v níž je každý bod spojitelný s jakýmkoliv dalším bodem. Rigidní požadavek pravdy nahradí dialog a porozumění. Mýtus a historie se prolínají, čas a bezčasí koexistují. Julia zajímá nikoli centralizovaný řád, nikoli hierarchický koncept „boha“, ale jeho uskutečňování se a přítomnost v horizontálním řádů sítě, v toku, v peer-to-peer spojeních, v autoritě kvantové provázanosti elementárních částic, v polyteistických mytologiích a jeho odraz v historických událostech.

All Time High: To The Moon
„All Time High“ znamená sice absolutní rekord, prozatímní nejvyšší dosaženou hodnotu, ale je důležité dát minulosti tvar tím, co se rozhodnete udělat právě teď. Možná že zkoumání vztahů jednotlivých symbolů a témat není usuzováním na misce vah „Dobro vs. Zlo“. Možná, že novým pojetím perspektivy můžeme vah využít k (vy)balancovávání. To je ostatně i jednou z nedogmatických interpretací zednářského znaku „úhelníku a kružítka“: „The Square. To square our action; The Compasses, to circumscribe and keep us within bounds with all Mankind.“ Jinými slovy: úhelník urovnává naše činy, kružítko ohraničuje a drží nás v mezích lidství. Spolubytí na váze může vést k novému pojetí přítomnosti, v níž, vědomi možnosti pádu, opatrně vzájemně vyvažujeme impulsy, znamení a úkoly dějin a mýtů. Dialogická struktura -> hodnota roste. Stoupáme až na Měsíc, který nám odkrývá ztracená a zapomenutá souhvězdí při pohled na proměněnou nebeskou klenbu: To The Moon!
---

Julius Reichel: Death Row / 16. 4. 2014 / All Time High

Kurátor: Pavel Kubesa

Kurátorský text: Pavel Kubesa

Vernisáž: 13. 8. 2018

Trvání výstavy: 14. 8. – 16. 9. 2018