Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Eva Rybářová a Marie Tučková se ve své nejnovější společné výstavě zabývají archetypem stínu. Téma zkoumají skrze obsáhlý soubor klasických analogových černobílých fotografií a fotogramů, které v úhrnu vytváří příběh, který se vyznačuje dvěmi možnými směry čtení. Na pozadí literárních a filosofických textů pak autorky inspiruje jednoduchá úvaha: "Jestliže stín potřebuje ke své existenci světlo, může samo světlo existovat i bez stínu?" Eva Rybářová (*1991) je fotografka a intermediální umělkyně. Absolvovala fotografii na Střední škole umění a designu v Brně. Následovalo bakalářské studium na pražské UMPRUM v ateliéru Fotografie, pak magisterské studium na vídeňské Die Angewandte (Universität für angewandte Kunst Wien) v ateliéru TransArts. Během studia se Rybářová účastnila stáže v ateliéru Fotografie rovněž na vídeňské Die Angewandte. Ve své tvorbě zkoumá různé identity, svět sociálních sítí a možnosti zobrazení. Její tvorbu lze řadit k hnutí postinternetu, které se zabývá společností vpletenou do globálních počítačových sítí. Spolu s Marií Tučkovou vystupuje jako tvůrčí hudební duo Cloudy Babies. Žije a pracuje v Praze a v Brně. Marie Tučková (*1994) a. k. a. Ursula Uwe získala bakalářský titul na UMPRUM v Praze (ateliér fotografie Aleksandry Vajd a Martina Kohouta), magisterský titul získala na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu. Absolvovala stáž na Bezalel Academy v Jeruzalémě. V roce 2020 byla laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje otázkám lidského vnímání, možnostem komunikace a naslouchání. Její práce tematicky souvisí s novými technologiemi a sociálními sítěmi a táže se, jak tyto proměňují lidské vnímání, komunikaci a jazyk. Zajímá se zejména o to, jak ovlivňují prožívání a vyjadřování emocí. Práce Marie Tučkové je převážně autobiografická, ve svých projektech se nicméně často vyjadřuje prostřednictvím alter ega, díky čemuž dokáže objektivizovat zkoumané situace nebo hledat jiné způsoby citlivosti, rozvíjení empatie a přejmenování pocitů. Pracuje obvykle v médiu instalace skládající se ze zvukových, performativních a vizuálních prvků. Tyto sféry propojuje pomocí textu, který se často transformuje na texty písní, voiceover k videu, zvukový příběh nebo scénář pro performance. Svou tvorbu Tučková představila v řadě nezávislých galerií i institucí v České republice, ale také v zahraničí, například na Bienále mladého umění Academiae v italském Bolzanu. V letech 2016–2018 byla součástí kolektivu Ateliér bez vedoucího. V roce 2017 se stala laureátkou ceny EXIT. Společně s Evou Rybářovou tvoří autorské audiovizuální duo Cloudy Babies.
"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvělý!" L…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Sólová výstava UGLY NOW představuje jednu z předních postav současné české postkonceptuální…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Divadelní comiks-con. American psychological society (APS) vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o…
Jsou čtyři ráno, budíka máš na sedmou a s očima přilepenýma k obrazovce sjíždíš čtvrtou s…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
“Svět kolem se pomalu, ale jistě řítí do hluboké tmy. Děti devadesátých let zakládají rodiny, kupuj…
Představení díla nového umělce na české scéně. Obrazy plné živých barev v kontrastu s příběhem, kter…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Vizuálně-pohybová performance s prvky nového cirkusu a současného tance. Kovové objekty, odrazy prostoru, těla,…
Jsou čtyři ráno, budíka máš na sedmou a s očima přilepenýma k obrazovce sjíždíš čtvrtou s…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
Dva hosté. Jeden moderátor. A jejich vzájemná interakce. Bez konfliktu, ale s inspirací. Neobvyklé…
První společný projekt Divadla NoD a spolku StorytellingCZ ve kterém se živé vyprávění příběhů potkáv…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
“Svět kolem se pomalu, ale jistě řítí do hluboké tmy. Děti devadesátých let zakládají rodiny, kupuj…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
"Mám za sebou patnáct let na chlastu a čtyři roky na kokainu. A já vám něco řeknu… bylo to skvělý!" L…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý.…
Radek Brousil
STANDING, HOLDING A WATERLILY
Kurátor: Michal Novotný
Architektura výstavy: Jan Pfeiffer
25. 4. – 19. 5. 2019
Výstava Stát a držet Leknín pokračuje v umělcově aktivistickém přístupu k velkým tématům z pozic, které programový kánon osvědčených komentářů a termínů nedodržují, spíše operují emocionálně a osobně, snad i prostě. Pozice umění vstříc environmentální a humanitární katastrofě se v posledních letech polarizovala, ale také zprogramověla, přestože skutečné výsledky zůstaly jako vždy předtím přinejmenším nejisté. Upřímnost, otevřenost, dobré úmysly - jakési dávání se, se kterým k tíživým a často vlastně neuchopitelným problémům Brousil přistupuje, nutně vede ke zranitelnosti, které většina umělecké produkce uniká skrýváním se za ironii, teorii nebo formu. Je však zároveň i komentářem k zakořeněné typologii mužského umělce, oné arogantní nepřístupné sebejistotě v neochotě cokoliv otevřeně a přímo komunikovat.
Stát a držet leknín je určitým postojem úcty, čekání i nejistoty. Výstava se nese částečně ve fantazijním unikání, ale stejně tak pohádkovém heroismu. Procházka, pouť napříč tůňkami, lesem objímacích se, bránou i plůtkem, navrací jakýsi vztah blízkosti, známosti, důvěrnosti. Brousilova ekologická agenda zde nabírá osobního rozměru, charakteru setkání tváří v tvář, citového vztahu, dialogu. Ten nemá daleko k určité tiché lítosti, nejasnému soucitu, který ale zároveň může představovat funkční alternativu k vymknutému rozumu a světu, který ztratil horizont.
Brousil zde rozvíjí svůj specifický přístup k fotografii překračující do objektu, sochy, tkaniny, který dále podtrhuje napětí mezi povrchem a objemem, dekorem a motivem. Emotivní, empatický vztah je nadále zdůrazněn tím, jak se opakující, symbolické motivy, vyvolávající vcítění a pohnutí, proměňují napříč jednotlivými médii a způsoby zobrazení, vždy v posunu od toho, čím původně byly. Ať již se jedná o přírodní nebo figurální prvky, vždy je jakési napětí mezi živým a zároveň neživým. Spojení různých časovostí, opraných triček indie kapel s gotickými nebo renesančními prvky, umělými lekníny, folklorní tématikou, poté jen ještě více asociuje pocit vzpomínky jakéhosi ztraceného, již jen snového, ale přesto blízkého světa.
Text: Michal Novotný