Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Výstavní projekt Útěcha v zírání do děr se soustřeďuje na reflexi soukromých a kolektivních emocí a forem prožívání v rozporuplném a v roztříštěném terénu společensko-politické reality dneška. Nikitinová se ptá po možnostech rehabilitace bezprostředního a nezkresleného vztahu člověka k vnějším realitám v době digitalizace lidského vnímání, fragmentarizace poznání a polarizovaných sociálních interakcí. Nikitinová si všímá, že čím více času trávíme v online prostředí pozorováním katastrofických zpráv, tím je stav plnohodnotného vnímání okolní reality čím dál vzácnější. Zajímá ji, jak nám v hyperakcelerované mediální době začíná objektivní realita nezadržitelně unikat, vzdalovat a přetváří se na redukovaný digitální virtuální obraz. Z vnějšího světa se stala „touchscreen“, „LCD display“, LED info panel, v jejichž rozích neustále vyskakuje „pop-up okénko“ upozorňující na všudypřítomnou válku, klimatickou krizi a další civilizační nebezpečenství. Svou specifickou pozorností k „nejvšednějšímu“ se Nikitinové daří spatřit v realitě něco, co si žádá být namalováno. Jsou to většinou velmi obyčejné věci: čím méně atraktivní, tím lépe. „Zajímají mě formy banality, běžnosti, některé výlohy obchodů – vzduchotechnika, paruky, ponožky, zdravotní pomůcky. Nebo nepořádek, vytvářený synem při hraní. Obrazy by měly být hrou, absurditou, útěchou, i když tíseň se do nich vkrádá mezi řádky.“ Série maleb Útěcha v zírání do děr je Nikitinové návratem k předmětnosti. V starších sériích zkoušela, jak daleko se dá zajít ve vyprázdněnosti a bezobsažnosti námětu, ale po dosažení určitého bodu prázdnoty se v posledních letech vydala zpět k zobrazivosti a větší míře realismu. Alice Nikitinová (*1979) je umělkyní ukrajinského původu, avšak její tvorba se formovala a formuje v českém kontextu. Nikitinová je jednou z nejvýraznějších umělkyň své generace, zároveň však stojí stranou většiny programových vystoupení a velkých malířských přehlídek. Tuto situaci lze částečně vysvětlit její vlastní nepřizpůsobivostí, jež ovšem není ničím jiným než přirozeným důsledkem věrnosti vlastním východiskům a specifickým požadavkům, která kladou na řešení problematiky malovaného obrazu. Nikitinová vychází z tradice abstraktní malby avantgardních umělců první třetiny 20. století. Předlohou pro formální výzkum autonomních problémů abstraktního obrazu jsou její osobní fascinace nejvšednějšími předměty každodenního užívání. Ty svou esenciální, znakovou a na funkční podstatu zredukovanou estetikou vybízejí k novým formulacím výtvarných témat, odlehčení a deformacím modernistické stavby obrazu, objevování humoru a obnovování percepční senzibility k malbě. Vytvořila a ilustrovala několik dětských knížek, editovala knihu studentských komiksů. Vychází z pozorování okolní reality, v níž se pokouší o nacházení poetických a absurdních prvků. Je finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého (2010), vystavovala v řadě domácích (DOX, NTK, FAIT Gallery, SVIT, GAVU, GMUHK aj.) i zahraničních institucích.
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
PubQuiz je vědomostní týmová hra oblíbená po celém světě. O co jde? Vědět více než soupeř a dok…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
Živě natáčený béčkový film. Stejně jako sexy lidi v bílym tílku od krve a bláta co vrtaj d…
ŠOK! Maso krůtí historicky poprvé uvádí inscenaci s hlavní mužskou postavou. Ale nenechte se zmást. Tento…
Nová autorská inscenace tvůrčího kolektivu 8lidí. Příjemné horko. Hustá pára. Vůně citrusu. Zá…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
Byl jsi malý dítě a pořád si jen hrál. Vzpomínáš? Příběh nejúspěšnější…
V nouzi se k němu modlíme. Pokládáme svíčky na divadelní oltář. Citujeme z paměti. Čapkovo - Jak se dělá…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
Podvod je umění. Byli tu s námi od počátku lidstva. Jsou všude kolem nás. A je jich čím dál víc.…
„Letím a dopadám na prdel, lehám si na záda, držkou do bláta. Málokdo tenhle manévr umí…
Improvizovaný podcast. Na světě existuje více než 50 000 true crime podcastů. Je jenom otázkou času, kdy zásoba krimináln…
Jejich stand-up známe z Comedy Clubu, známe je i z pořadu na Stream.cz, a teď vystupují pravidelně v NoDu. Dvouhodinová ultim…
Nikdy neporažený šachový mistr světa Garry Kasparov odehrál v roce 1997 zápas proti superpočítači Deep Blue. …
Galerie NoD
Agata Madejska & Peter Watkins & Tereza Zelenková
Zero Stars
Kurátor / Curated by: Jen Kratochvil
7. 3. - 2. 4. 2025
Vernisáž / Opening: 6. 3. 2025, 18:00
---
(Text kurátora Jena Kratochvila):
kolik je hvězd v zero stars? jak se čtou? jak se pod nima spí? jak asi chutnaj? je možný si vybudovat závislost na zero stars? kdo je zero stars? dá se jít pryč? dáte nám zero stars?
***
někdo kdysi řekl: „it’s full of stars,“ a vyrazil rychlostí milion mil za okamžik skrz acidovej vortex, zatímco zarathustra pravil svoje moudra a zbytek z nás shořel v extázi.
klidně zas běžte. nebo jestli chcete, přidejte se do týhle naší malý hry na schovávanou.
problém je, že když se věci začnou třást, nezbývá moc prostoru pro slova. a když člověku začnou padat do ksichtu fragmenty tříštících se mramorovejch pilířů věčnosti, pak už jen těžko myslí na jazyk.
hm, možná že pathos je řešení.
starý dobrý drama. se vším všudy.
nepřiznaný. vytoužený. návykový as fuck.
byla jednou jedna školní třída. a v ní se po určitej čas shromažďovali předměty individuálních zájmů a byly prezentovaný jako symboly obecnýho významu. přítomný těla a jejich silně kritickej postoj nám většině způsobil těžkej tinnitus. začalo to jako white noise, který náhle vystřídalo 120 dB jako na rave v 5 ráno, a zatímco se všichni snažili vrátit k jemnějším frekvencím, přijatelnějším pro širší publikum, úplně podle plánu to rozhodně už dál nešlo.
nikdo už si přesně nepamatuje, jak se to celý odehrálo. někteří tvrdí, že strop spadl hned na začátku. jiní vzpomínají na předehru - praskající stěny, sotva identifikovatelný skřípavý zvuky v pozadí. těžko říct. a vlastně, koho to teď zajímá. rekonstruovat tohle všechno bude úkol pro budoucí forenzní paleontology.
ale nenechme se rozhodit absencí jasnejch odpovědí. klidně přidejte svůj pohled na věc, rádi si vás vyslechneme. jsme tady pro nejrůznější možný stížnosti, křivdy a hořkosti. a na konec to nejdůležitější: co převládá? výčitky nebo úleva? hm?
existuje skrytej prostor mezi zónama kontroly a agency [oblíbený nepřeložitelný slovo oscilující ve významu někde kolem subjektivní schopnosti jednat, rozhodovat se, mít věci pod kontrolou s vědomím jejich komplexnosti]. je to liminální prostor. místo, kde jsou věci možný, protože úroveň vědomí, kterou oplývá každej obyvatel týhle tajemný země, umožňuje komplexní pochopení toho, co je v jejich moci a co je třeba brát jako proměnnou v rovnici každodenního přežití. komplexita prožívaná na individuální i společenské úrovni.
tělo, do kterýho vstupujete, balancuje hru měřítek. malý a velký, vedle sebe, vyrovnaný. není potřeba mikroskop, ani výlez na nejbližší horu pro pohled z odstupu.
mateřský lůno. zrezlej hřebík. zmuchlanej obal od chipsů—asi něčí oběd. ohořelá vzpomínka na historickou hrůzu. oheň hrůz palčivě přítomnejch. rtěnka. lipliner. rty. zapalovač. monumentalita moci vyjádřená referencema procházejícíma časem a prostorem—sloupy, architráv, vlys, akroterion, oltář… acropolis, bank of england, volkshalle—klenot welthauptstadt germania, lincolnův memoriál, trump tower gaza, štěrk, hlína, neznámá vesnice srovnaná se zemí.
ještě kouříte? nebo spíš: už jste zase začali*y kouřit?
terapeutka mi řekla, že moje úzkost, strach, panika a další radosti pochází z iluze kontroly, kterou jsem si vybudovala. jo, jsem control freak, navzdory tomu, že tak možná nepůsobím.
skutečnost, že svět se rozpadá za hlasitýho potlesku značný části populace, je, samozřejmě, nesnesitelnej. fakt, že s tím já ani vy nemůžem nic udělat, je jednoduše paralyzující. terapeutka to přirovnala k jízdě na kanoi po divoké řece. proud neovládáme. ale máme určitou míru kontroly nad samotnou kanoí. a taky se dá prostě zastavit. vystoupit, pokud se najde bezpečný místo, kde člověka nestrhne proud. vystoupit, odpočinout si, a pak pokračovat. neuvěřitelný kolik neuvěřitelně jednoduchejch a zpětně zcela jasnejch věcí nám musí terapeutstvo připomínat.
agency [možnost jednat] mimo iluzi kontroly.
tahle školní třída zatím nedostala hodnocení. a venku je moc světelnýho znečištění, aby se dalo spočítat, co je nad náma.
a to je v pohodě.
jk